Bílý medvěd

Stáž v Bílém Medvědovi

Do činnosti agentury Bílý Medvěd mě (a další posluchače VŠ předmětu o PR) zasvětila asi před dvěma lety její ředitelka Pavla Střechová. Rozhodně byla tehdy jedním z poutavějších a přínosnějších hostů kurzu. Když popisovala nejzajímavější projekty agentury, přemýšlela jsem o tom, kdo je všechny vymyslel a co bych dala za to, kdyby mě napadlo něco alespoň z poloviny tak originálního.

Když se pak v létě objevila náhlá možnost absolvovat v agentuře stáž, neváhala jsem. Částečně samozřejmě proto, že pro studenty sociálně-vědních oborů jsou praxe poměrně zásadní a naprosto nezbytné, ale z další části také proto, že jsem věřila, že je to místo, kde budu mít možnost se něco naučit.

Čekala jsem, že v agentuře bude víc lidí (samozřejmě před tím, než jsem si prohlédla její internetové stránky). Ale o co méně lidí, o to přátelštější a vždy nápomocní byli. Měla jsem možnost účastnit se (minimálně svou přítomností) různých projektů od nápadu až po realizaci, takže moje představa o tom, co je PR (a jak se to dělá), se z psaní tiskových zpráv, medailistů a monitoringu médií rozšířila i o další činnosti, některé zábavnější než jiné.

Stereotyp tu rozhodně nehrozí, a tak jsem při svých pracovních povinnostech mimo jiné vylepšila své znalosti Wordu, Malování a práci s řezačkou papíru, získala nové vědomosti v oblasti ‚čím nejlépe upevnit na zeď obraz ze sololitu‘, rozšířila svůj slovník o pojem iontové obrábění, vysvětlovala zástupu asi osmiletých dětí, co jsou halucinace, a přidala sekt s vodkou (čili Bílého Medvěda) na seznam fakt dobrýho pití.

Další pozitiva: Výsledky mé celodenní činnosti byly (občas i J) využity. V porovnání s dřívější praxí v novinách mnohem méně stresu a mnohem více pozitivních zpráv.

Negativa: Snědla jsem přespříliš sušenek a gumových medvídků.
Přes veškeré výtky jsem se nenaučila psát pětislovné věty.

Lucie Barnetová, stážistka

<< zpět na seznam